Asertivita v praxi

Asertivita je chování, které nám pomáhá jasně a přesvědčivě sdělovat naše potřeby, požadavky a pocity, a to zejména při zvládání konfliktů, jednání, spolupráci nebo vedení lidí. Z mého pohledu je hlavním smyslem PROSADIT SE a dosáhnout úspěšného jednání. Z pohledu jiných to však může znamenat prosadit se za každou cenu a dosáhnout souhlasných odpovědí bez ohledu na to, zda jsou pravdivé či nepravdivé. Toho chtěl pravděpodobně docílit reportér David Havlík v rozhovoru pro reportáž REPORTÉŘŮ ČT.

Nejsem zpravodajský fanatik, nekoukám na zprávy ráno, v poledne i večer a k tomu nekupuji patery noviny, abych měla přehled úplně o všem. Bych z přemíry informací mohla mít hlavu jak balón a to by se asi partnerovi nelíbilo. Razím heslo: "všeho moc škodí". Stačí mi vidět zprávy jednou, dvakrát za týden a zpravidla stíhám pouze zpravodajství o počasí. Informace a konkrétní články, které chci a které potřebuji, si raději najdu na internetu nebo si nechám doporučit zajímavosti od přátel (zlaté sociální sítě). Jsem tak osvobozena od přemýšlení nad virózou unaveným panem prezidentem, kolapsem na D1 nebo psychickými problémy našich celebrit.

I následující zpráva se mi dostala do rukou nebo lépe řečeno přímo na monitor skrze sociální síť. Se zájmem jsem si přečetla článek a shlédla k tomu přiložené video. Zprvu mne moc nebavilo, ale po 4 minutách jsem zbystřila a vzpomněla si na kurzy asertivního chování, kterých jsem se před lety účastnila, a kde nám tloukli do hlavy, jak se chovat asertivně a jaké metody používat. Na kurzu jsme si z toho spíše dělali legraci a praktický nácvik asertivního chování byl zábavou. V reálném životě jsem se do situace, kdy bylo potřeba využít asertivního chování, dostala několikrát a vždy debata skončila kompromisem nebo lehčími ústupky na jedné či druhé straně. Jen několikrát v životě jsem viděla takto vyhrocené použití metod v praxi.

Pan Havlík v rozhovoru použil, a to ne zcela úspěšně, metodu poškrábané gramofonové desky, asertivním způsobem stále opakoval, co chce vědět a opakoval to tak dlouho, že to až bylo k smíchu (jako na kurzu asertivního chování). Oponent se však držel zuby nehty a stejným způsobem mu odpovídal. Takže se pan Havlík vlastně nedověděl nic, co by už nevěděl a nevyhledal si ve veřejných zdrojích. Rozhodně se pan Havlík nesnažil dosáhnout úspěšného jednání a spíše ze sebe udělal blázna a ne investigativního reportéra, za kterého se považuje a považuje ho i Česká televize, když ho zaměstnává.

Samozřejmě, že nesestříhaný záznam odvysílán nebude a torzo jako konečná verze bude hlavně ke spokojenosti reportéra i jeho zaměstnavatele zveřejněna, a pouze ten český divák bude ošizen o podívanou na práci investigativního reportéra ve službách veřejnoprávní televize. Můžeme potom my, diváci, věřit zpravodajství a jednotlivým zprávám, jestli nejsou nějakým způsobem zkreslené, nafouknuté nebo cíleně zmanipulované, abychom získali obrázek předem určených kladných a záporných aktérů? Asi nemůžeme věřit, co nám noviny, internet a televize včetně té veřejnoprávní předhazují.

Za toto doporučení videa děkuji, rozhodně mi přiblížilo praktiky reportérů (stále doufám, že nejsou všichni stejní). Pro obrázek ukládám ZDE nesestříhaný záznam dosud nezveřejněné reportáže.