Mých vysněných 58 - 6. díl

Jestli jsem si myslela, že hubnutí je jednoduché a není na tom nic těžkého, tak jsem se šeredně mýlila. I když mé chuťové buňky jsou maximálně spokojené, hlava už tak moc ne a myslí na něco sladkého nebo nezdravého, hlavně v noci.

Mýlila jsem se nejenom v tomto, ale také v mé představě o zdravé stravě, při které budu hubnout. V době, kdy vyšel 5. díl série článků, jsem již měla domluvenou schůzku se svou bývalou kolegyní a nyní výživovou poradkyní, Jarkou Matouškovou z Fitality (http://www.fitalita.cz), aby mne poměřila, vyhodnotila, dala přes prsty a hlavně poradila, jak no to, abych došla ke svému cíli.

Přivítala mne v krásném prostoru v centru Prahy, ve světlé vzdušné kanceláři s vysokými stropy a s dobrou náladou a energií jí vlastní. Po krátkém rozhovoru nad mým jídelníčkem, který jsem ji předem zaslala a který mapoval mou životosprávu za poslední týden, mne vyzvala k samotnému měření. Čekala jsem, že na mne bude čekat stroj, ze kterého budou čouhat dráty, které mi připevní na holé tělo, a dlouhá hadice s náhubkem, do kterého při běhu budu funět. Všechno to bude pípat a já tam budu 15 minut umírat. Nic takového. Ani dráty, ani hadice a ani běhání. Ani ponožky jsem si sundávat nemusela. Čekal na mne stroj podobný váze s madly, na kterém jsem si jen 3 minutky v poklidu postála, a bylo hotovo. Počítač chvíli zpracovával informace, a když se na monitoru objevily výsledky, řekla jsem si: To už je všechno?“

Bylo to všechno, toto všechno však znamenalo mnohem víc. Najednou jsem znala svou váhu, složení svého těla, kolik mám kosterního tuku, kolik mám toho škaredého tělesného tuku, kolik mé tělo obsahuje tekutin, kolik mám těle proteinů, atd. atd. Druhé měření poté ukázalo, jaký mám faktor únavy, odolnost vůči stresu, zda mám ucpané cévy, kolísavost tlaku. Všechna tato měření ukázala, že jsem de facto zdravý jedinec s hodnotami v normě a s normální váhou. Ale i tak chci pořád svých 58.

Paní Jarka mi přislíbila, že mi do konce týdne sestaví a zašle jídelníček, podle kterého se budu od nového týdne řídit. Také se tak stalo. Když jsem ho pročítala, trochu jsem se zhrozila. S množstvím jídla bych si i poradila, ale ta pravidelnost v jídle mi naháněla hrůzu a doslova jsem se děsila pondělku, jak budu zvládat děti, domácnost, práci a teď i dělat něco sama pro sebe. Dala jsem se ale na boj, tak jsem začala bojovat.

V neděli jela na nákup, abych nakoupila potraviny z jídelníčku, většina se mi podařila a zbytek jsem pořizovala postupně. Naplánovala jsem si, jak budu během týdne vařit, jídlo dětem a partnerovi jsem částečně přizpůsobila tomu svému (asi teď chvíli nebudou chtít vidět na talíři rybu) a kromě svačinek do školky jsem začala dělat také jídlo pro mne na celý den do práce. Trávím o něco víc času v kuchyni, ale za ten požitek z jídla a očekávaný výsledek se to dá vydržet. Jídelníček je hodně pestrý a musím říct, že každý den se těším na nějakou tu lahůdku. Poprvé jsem jedla avokádovou pomazánku a ovesnou kaši, doslova jsem si pochutnala na omeletě s pečenou cuketou a hlívou ústřičnou, čočka na kyselo, kterou jsem dělala z červené čočky, protože u nás se jiná už ani nekupuje, mne přesvědčila o tom, že zdravé jídlo nemusí být nechutné. Objevila jsem také kouzlo koření, abych nahradila sůl, kterou potřebuji omezit, a takový koriandr je skvělý do kuřecího rizota. Otevřela jsem dveře do nového světa, který mi dává víc požitku a energie.

Člověk se jen těžko zbavuje návyků a zlozvyků a zákonitě se dostavila krize. A to ne jednou. Párkrát jsem zhřešila a vzala si hrst oříšků. Fatální to však bylo v neděli po obědě, kdy celá rodinka po vydatném obědě usnula a já se tajně vplížila do komůrky, kde schováváme sladkosti před dětmi, a ulomila si kousek čokolády a rychle ji zhltla. S pocitem viny jsem ulomila další kousek, až jsem nakonec sežrala celou čokoládu. Čím větší byl můj pocit viny, tím menší a tlustší jsem byla já. Od té doby jsem na čokoládu a sladkosti ani nepomyslela.

Rozhodla jsem se, že zatím nebudu v každém článku sdělovat své míry a počkám až k dalšímu měření pod dohledem. Budu Vás však informovat o úbytku kil, to je taky zábavné a napínavé. A vezmu to od prvního vážení pod dohledem.

24.8.2015            70,4 kg – vážení ve Fitalitě
30.8.2015            70,2 kg - to byl týden bez jídelníčku a vážení na váze doma
6.9.2015              68,0 kg – po 1. týdnu s předepsaným jídelníčkem

Tento týden mne čeká dobrovolné huntování těla (nepočítám chození s kočárkem, který po návštěvě obchodu vypadá jako nákladní kárka a nahánění dětí po bytě) a v příštím článku se nezapomenu podělit o své zážitky.