Kolotoč jménem "domácí finance"

Každý měsíc bojujeme s tím stejným, každý měsíc čekáme, až se situace zlepší, každý měsíc přijde nečekané, každý měsíc se kruh uzavře a nekompromisně se začne rýsovat nový. O čem je řeč? O domácích financích.

Jen málo lidí v mém okolí nevede svůj malý soukromý boj s financemi. Je to možná tím, že se obklopuji maminkami s malými dětmi, které jsou na mateřské nebo rodičovské dovolené, a do rodinného rozpočtu dávají přeci jen mnohem menší částku financí, než kdyby byly v práci. Nebo je to tím, že ať děláte, co děláte, peníze protékají peněženkou a účtem takovou rychlostí, že na konci měsíce zjistíte, že jste zase nic neušetřili.

Každý měsíc jsou věci a služby, které se prostě zaplatit musí. Pokud ne, tak další měsíc nastane stejná situace zatížená ale dvojnásobně, což je ještě větší problém. Když se potom odečte finanční rezerva na jídlo, zůstane nevelký obnos, který směřuje do kasičky na vánoční dárky, na dovolenou nebo jen pro strýčka Příhodu. Nebývá to velký obnos a v mnoha případech prasátko nepřibere vůbec nic, protože zrovna tento měsíc se musí zaplatit pojistka na auto, cvičení pro dcerku, nebo lednice odešla do věčných lovišť a nová by se opravdu šikla, nebo je potřeba opravit auto. Někdy stačí i banalita a člověka to srazí na zem, vytáhne to chuďounké prasátko, vloupe se do něj (už v tom má i značnou praxi, protože to nedělá poprvé v životě) tu nevelkou rezervu, kterou získal díky správnému namíchání koktejlu z domácích financí, a odevzdá s pocitem beznaděje do cizích rukou. Získá tím samozřejmě pocit, že ty peníze jsou pro dobrou a potřebnou věc, ale stejně ta ruka, co předává peníze, značně ztěžkla. Ale co může dělat, zvedne hlavu, pokrčí rameny, usměje se a následující měsíc namíchá další skvělý koktejl, a bude pořád míchat a kouzlit, dokud nebudou Vánoce, dovolená, nové bydlení, děti na vysoké a tak dále, a tak dále.

Mapa cestiček ve světě financí má ale své kouzlo, každý má své hlavní cesty, po kterých jde, má vedlejší cesty, na které se s pocitem bezpečí vydává, má své slepé ulice, kam se dostane a rychle vycouvá, a má také nové cesty, které se před ním s každou novou zkušeností otevírají. Někdy si vystačíme s prohlídkou sami, jindy máme průvodce. V případě naší rodiny nás vede tou správou cestou, a tomu věřím, naše milá finanční poradkyně, jejíž služby ne často, ale čas od času využíváme a já jsem za ni moc ráda. Mám o starost méně s vyhledáváním a porovnáváním finančních produktů od povinného ručení na auto, až po životní pojistky. A i když sama pracuji ve finančním světě a snažím se držet krok, ona je mým průvodcem v džungli.

Nedávno vyšel krásný článek na stránkách Finančního a ekonomického institutu (www.faei.cz) o tom, že si Češi o svých financích rozhodují sami, a teď cituji: „Tři čtvrtiny Čechů se při investování svých volných finančních prostředků rozhodují sami, bez pomoci odborníka. Poradit si nechá jen čtvrtina dotázaných.“ Já se taky rozhoduji sama … rozhodnu se, jestli peníze, co mi zbydou, dám do prasátka nebo pošlu na spořicí účet. O nějakých velkých úsporách teď nemůže být ani řeč, ale třeba jednou nebude třeba kupovat nové spotřebiče, auto se nebude kazit a děti dostudují a pustí se vlastní cestou.